Rossez

    Vítr dul do plachet a za zádí se pěnila voda. Začalo se stmívat. Námořníci se připravovali na zakotvení v přístavu. Skasali plachty a spustili žebříky. Kapitán se dnes těšil domů ze všech nejvíc, očekával totiž narození svého prvního potomka. Bohužel mu však osud přichystal těžkou zkoušku. Jeho žena při porodu opustila tento svět a zanechala mu jen malé novorozeně. Dostalo jméno Rossez.

    Narodil se v zemi daleko na východě, v zemi, kde slunce rozpaluje kameny a bere všemu živému vodu. Otec ho zanechal v místním sirotčinci, avšak po několika letech se vrátil a ujal se ho. Plavil se s ním poté mnoha moři a zasvěcoval ho do tvrdého námořnického řemesla. Vody byly v té době plné pirátů a jiných živlů, o mořských nestvůrách a jiných bytostech nemluvě, chlapec se tedy rychle učil jak ranhojičství, tak i boji mečem, muž proti muži.

    Patnáct roků uplynulo jako voda a osud mu přichystal do cesty další ránu. Na jedné z dalekých plaveb přepadlo loď silná pirátská fregata, na níž neměli muži ve zbrani dostatek sil. Už se zdálo, že se všichni stanou potravou podmořských stvůr, však v tu chvíli obloha zčernala, zvedl se vítr, mořská hladina se postavila a jediná obrovská vlna smetla mocným úderem všechny nepřátelské lodě. Kapitánova loď však již byla silně poškozena a začala se také potápět. Rossez ztratil vědomí.

    Probral se na prosluněné písčité pláži. Kolem zpívalo ptactvo a všude se rozprostírala bujná zeleň. Po chvíli si uvědomil, co se stalo. Postavil se a prohlédl obzor. Nikde nic, žádné trosky lodí, žádná známka události, ke které došlo. Neuměl si to vysvětlit. Na kraji lesa, nedaleko moře nalezl malou chatrč a v ní starce. Vyložil mu svůj příběh a poprosil ho o nocleh. Stařec ho nejenže nechal přespat, ale přijal ho a začal ho učit rybářskému řemeslu.

    Rossez rád starci pomáhal, ale cítil, že by měl pokračovat dál a najít odpovědi na otázky, které mu ležely v hlavě. Po mnoha měsících poprosil starce, zda by mohl odejít. Stařec se na něj podíval, cosi se mu zalesklo v očích a Rossez uviděl kolem svého těla lehkou namodralou zář. Poté stařec cosi zašeptal a vyšel ven z chýše. Rossez se za ním vydal, ale už ho nenašel. Něco mu však říkalo, že se s ním ještě někdy setká.

    Rossez se vydal znovu na cestu. Na dlouhou cestu. Cestu za poznáním. Putoval dlouhé roky sám zemí Britannia a učil se od bytostí, které potkával. Učil se boji mečem, jízdě na koni, stopování zvěře, meditaci a léčitelství, kácení dřeva, schovávání se ve stínech stromů, učil se mnohému. Pochopil však také, že osamocen jen velmi těžko získá odpovědi na své otázky…