Sekce mágů dvora Lorda
Elrica pod dosavadním vedením mágyně Guenevry
Guenevre (mágyně) - Dvorní mágyně
komunikační krystal: N/A
adresa pro zprávy: dvurlordaelrica@seznam.cz
Vedoucí
mágů dvora.
Arx (čaroděj) - Vrchní čaroděj Lorda Elrica
komunikační krystal: 165107875
adresa pro zprávy:
Arx-man@post.cz
Scatha (theurg) - Theurg Lorda Elrica
komunikační krystal:
142570771
adresa pro zprávy:
Tento příběh jenž si mágové předávají z jedné
generace do druhé již mnoho století, byl obsažen v knize nalezené v
dávné historii. Kniha se však k velké škodě nedochovala a tak počítejte
s mírnou rezervou a nepřesnostmi, které vznikly předáváním. Její velká
část je protkána historickými událostmi, ve kterých se objevují mágové a
činí chyby kterých by se mág světla neměl nikdy dopustit. Byl však ještě
zaznamenám velký kus poutavého příběhu, a ten bude zde vylíčen pro
všechny jenž by chtěli poslouchat tento poutavý a z části pravdivý
příběh.
Výpisek z knihy o boji u
Destenu:
Byl horký den a pustinou se
vlekla nekonečná skupina stop, které jako jediné v krajině působili
dojmem změn a částečně i života. Leč s životem to nemělo nic společného,
jelikož tyto stopy právě naopak přinášely smrt a zkázu všemu co se jalo
uchytit v těchto bohem zapomenutých končinách. Dlouhá, ale přímá a
spořádaná skupina stop směřovala do Destenu, jediného pouštního města v
této oblasti. V místě kde nové stopy vznikaly a zapisovaly část historie
do pouštního písečného zrcadla se toto netradiční písmo na chvíli
zastavilo. Na povel se šestičlenná skupina zastavila a začala si
odstraňovat šátky proti jedinému nepříteli, kterého nemohli zatím
přemoci a tím byl vítr nesoucí písek a mazající historické písmo kopyt.
Skupina šesti mágů pohlédla na Desten. V této odstrašující jednoduchosti
přírody, toto jinak téměř odporné město, vyzařovalo osvěžující pocit
změny a života.
Utar, Destenský kovář,
vzhlédl k nebi, prohodil sérii nadávek na palčivé slunce a vložil do
ohně další štít. Město se dnes zdálo stejné jako každý den po třicet let
co zde žil, ale pomalu na něj začínala doléhat jakási zakřiknutost a
zdálo se jakoby město vlastním vědomím dosahovalo co nejmenší pozornosti
okolí. Do tohoto okamžiku zazněly ohlušujícím tónem trubky místní
vojenské posádky a zničily tak vše o co se vůle města snažila dlouhou
dobu. Byly to trubky oznamující všeobecný poplach a možné nebezpečí. Po
dlouhou dobu to znamenalo, že na městské hradby narazí přívalová vlna
nájezdníků, aby zde nalezla smrt z rukou vojenské posádky a hlavně
DOMOBRANY, která byla velice schopná a možná nejlepší jakou kdy nějaké
město mělo. Utar uhasil oheň a zašel do svého příbytku, aby vystoupil ve
zbroji, ze které místní slunce učinilo spíše oslepující, než ochranný
nástroj. V ruce třímal obrovský dvouruční meč protkaný zlatými nitěmi
zapuštěnými do kovu skládajíce jeho jméno a jméno jeho rodu, ze kterého
vzešel tento ryze rodový meč. S nepatrným hlukem, které brnění vydávalo
se připojil do spořádaného proudu domobrany proudící k bráně a
nejdůležitějším místem opevnění města.
Když Uter procházel kolem hlavní
vojenské strážní budovy, koloval kolem ní nezvyklí ruch. Vystoupil z
proudu a zašel, bez jakéhokoli zastavení hlídkou, do budovy. Nikdo
si ho neodvažoval zastavit i přes to, že nebyl voják. V mnoha bitvách se
totiž proslavil a byl považován za nejlepšího kováře a nepsaného
velitele domobrany města, čímž si zasluhoval respekt mnoha vojáků. Došel
ke dveřím vedoucím do hlavní místnosti a zaklepal na dveře. Na vyzvání
vstoupil a usedl na jeho obvyklou židli, která mu byla vyhrazena při
každém plánování obrany města. "Tak co tu máme, seržante Gonte?",
prohodil k veliteli celé obrany města. "Je to špatné můj příteli, moc
špatné", odpověděl a svraštil čelo. "Je tady skupina šesti jakýchsi
poutníků a žádá poplatek za zachování města". Utar pozvedl nechápavě
obočí. "Šest poutníků, seržante? Proč je raději neženete za tuto
opovážlivost přes celou poušť!?" "Rád bych, ale je tu problém Utere,
dvacet mých mužů jež se s nimi bavili, kteří reagovali na praporce před
hradbami přineslo znepokojující zprávy ohledně jejich vzezření a
chování." " Poslouchám", odvětil Uter. "Prý vypadají dosti odhodlaně a
mých dobrých 20 mužů z nich dostalo strach, což jak můžeš posoudit, je
velmi neobvyklé, posoudíš-li čím vším prošli. Prý nevypadali jako
bojovníci, ale spíš mágové či nekromanti", dodal rychle jakoby na obranu
svých 20-ti mužů. "To je zlé a kolik chtějí seržante?", zeptal se Uter a
nasadil o hodně ustaranější výraz. "To je právě to Utere, moc. I kdyby
se složilo celé město měli bychom tak jednu třetinu celé částky. Naše
město je chudé, ale oni o tom nechtějí slyšet", poslední slova téměř
vymlátil do stolu než vyslovil. "Nu to celou věc dost ulehčuje musíme
bojovat, alespoň máme více času na přípravu zavolejte dvorního mága,
jestli jste tomu tak již neučinili seržante" Když domluvil pousmál se
jako by chtěl dodat generálovi více odvahy, když jemu v nitru scházela.
" Je na cestě, ale znáte mágy, takových věcí co pořád sebou tahají".
Konec věty doprovázel zvuk za dveřmi a následné zaklepání na dveře.
"Vstupte", prohodil generál. Do místnosti vstoupil zmiňovaný dvorní mág
v rukou nesl knihu, v druhé třímal napohled obyčejnou hůl.
"Vím o všem seržante, po cestě mě
zasvětili do situace. Co po mně nyní požadujete?" "Bude to chtít
ochranná kouzla jsou-li to opravdu mágové, možná to zachrání mnoho
dobrých životů." "Ano pane, okamžitě se do toho pustím", mág odběhl a
nechal za sebou otevřené dveře. "Nuže, pane, tak já raději půjdu na své
místo, teď už zde nic nezmůžu a alespoň stihnu zpravit o situaci
domobranu." "Dobře, přeji hodně štěstí a nezapomeňte...", seržant se
nahnul k němu a maximálně zvážněl výraz. "Seržante?" "Dnes je špatný den
umřít", vyslovil seržant s vážným obličejem.
Městem se nesl zvuk trubek
oznamující všem, že se mají připravit k boji, na věžích zazářili jasnými
barvami bojové praporce. "Takže oni nezaplatí.", pootočil hlavou
nejspíše velitel celé družiny, a obrátil tak svůj pohled na celou
družinu za ním. "Doufal jsem v to, pane, máme pro vás dnes překvapení
nebo spíše dárek k vaším 580-tým narozeninám. Je jím to kouzlo z knihy,
jež jsme sebrali tomu strážnému mágovy pod úpatím Magických hor.
Konečně jsme ho rozluštili, pane, a budete potěšen. Je to totiž to, v co
jsme doufali. "Stratus?", okamžitě prohodil velitel a upřel na něho
nečitelný pohled. "Ano, pane", odpověděl a pyšně se napřímil. "Skvěle,
připravte tedy toto kouzlo a zasvěťte mě, ať se dnes trochu pobavíme. A
Hertrene? (což byl jeden z družiny jenž se zabýval rozšifrováním oné
knihy) Děkuji" dodal a pousmál se při pohledu na pohyb panující na
hradbách a v okolí města. "Hehe, blázni" dodal při tomto pohledu a
nechal slzy moci rozlesknout svoje oči.
Šest ořů se svými majiteli
směřovalo k bdělému městu a zanechávali tak za sebou poslední slova před
katastrofou jenž měla následovat. Z brány vyjelo mnoho desítek mužů na
koních s lehkými zbrojemi a rozličnými ručními zbraněmi. Ti se
zformovali po stranách východu od brány a čekali, až se celá domobrana a
pěší oddíly dostanou stejnou branou před hradby, přičemž si drželi stále
formace a dodávali si vzájemně odvahy při pohledu na množství udatných
mužů stojící jim po boku. Když byla pěchota venku, brána se se
zaskřípěním, jenž nechávalo usuzovat, že se tomu tak dlouhou dobu už
nestalo, zavřela. Se zřetelným umem se jízda a pěchota seskupili do pro
laika podivných formací a vyčkávali na další rozkazy. "Jsou dobří, to se
jim musí přiznat," poznamenal velitel skupiny mágů. "Ano jsou, je to
škoda pane, ale alespoň si tak získáme věhlas," dodal druhý. "Jistě,"
odfrkl velitel a trochu se mu nechtělo provést to co zamýšlel.
Zmasakrovat civilisty mu nedělalo problémy, považoval je za
nezorganizovanou bandu nevzdělanců a pobudů, ale zničit tak skvělé
vojsko jen kvůli slávě, mu nepřipadalo až tak správné. V tom se zastavil
sám nad sebou a zvolal, "nepoužijeme Stratus hned, a dáme jim trochu
šanci, vždyť si jí zaslouží. Čas na použití Stratuse budeme mít
později." Když to vše dokončil, zbylá skupina se pozastavila a nechala
ho poodjet o pár metrů. V zaražení však nezůstali dlouho a pobídli koně
k pohybu. Přitom nevěřícně kroutili hlavami, ale nedali nahlas nic
najevo ze strachu z veliké magické síly, jíž disponoval velitel.
Seržant vyjel z řady a jeho
hodnost připoutala oči vojáků stejně tak silně jako lesk jeho zbroje, se
kterou mohla konkurovat snad jenom Uterova. Dal povel trubkám na
hradbách a ty vydaly řadu smluvených tónů srozumitelných pouze velitelům
družin, jenž podle nich organizovali jim svěřená mužstva.
Vojsko se dalo do pohybu vstříc
nepříteli, který se těšil na dobrou zábavu. Když se dostali na
vzdálenost asi čtyřista metrů od mágů, zastavili se a připravili se na
konečný verdikt pro útok nebo stáhnutí. Vrchní mág dal povel a všichni
shodili černé pláště, pod kterými se ukrývaly nádherné a mocné róby.
Vytáhli hole, které byly zavěšené podél sedel a zakouzlili první kouzlo,
které se podobalo světlici, čímž dávali najevo, že nezměnili svoje
stanovisko a požadavky. Seržant se podíval na Utera a mága stojícího po
jeho boku, pozvedl meč a nechal ho napospas gravitaci. Celé vojsko se
dalo do svižného pohybu a vzedmulo tak velké množství písku, které
zakrylo zadní pěší jednotky. Řítili se k mágům, kteří pozvedli hole a
začali vysílat ohnivé koule, blesky, prokletí, monstra a mnohá jiná
kouzla, která decimovala jednotky obrovskou rychlostí. Když dorazili na
několik metrů od mágů, zbylo jen pár jezdců. Mágové sjeli do kruhu
a každý natáhl hůl do prostřed a dotkl se tak ve středu všech
ostatních. Když se tomu stalo problesklo kolem nich silové pole,
do kterého za několik okamžiků narazila jízda a sesypala se na jejím
obvodu. Mágové se pousmáli a usmažili zbytky z jízdy blesky. Právě ve
chvíli, kdy z prachu vystoupili pěší jednotky s lomozem a válečným
řevem, který vypustily při pohledu na to, co zbylo po jejich jízdě a po
jejich přátelích z každodenního života, padl seržant rukou respektive
holí velitele mágů, který si ho nechával na poslední chvíli. Přes
veškerý řev pěší oddíly marně narážely na silové pole obklopující mágy a
umíraly pod kouzly, které se na ně sypala. Uter se podíval na mága vedle
sebe, kývnul mu na povel a procedil mezi zuby "teď".
Uter se rozběhl až k poli, které
se vlnilo pod nárazy, které do nich pěchota vnášela. Když už byl skoro
tam, jednoho z mágů upoutal jas jeho zbroje a připravil se na přivolání
ohně pekelného, aby ho pohltil. Městský mág udělal co mohl a tak přece
jen na chvíli pole polevilo a část jednotek proběhla dovnitř. Když to
mágové uviděli, urychlili svoje snažení o zničení jednotek uvnitř pole.
Kouzlo přivolané na Utera se obrátilo proti jeho sesilateli a učinilo z
něj tak hromadu popela, aniž by Utera nějak zastavilo. Skvěle, už jsem
si myslel, že ten čas kterým jsem strávil s naším mágem bude zbytečný,
pomyslel si. Doběhl k překvapeným mágům a jedním máchnutím srazil
nejbližšího mága mocnou ranou. Stihl tak zabít ještě jednoho, než se
přes jeho tělo vyrovnalo napětí stratosféry a země, přičemž ho zanechalo
nepoužitelné. Další blesk patřil městskému mágovi, který na sebe tím
upoutal pozornost. První dva blesky se sice od něho odrazily, aby
narazili do štítu, ale třetí ho zabil a ukončil tak všechny naděje které
zbývaly obráncům města. Když byli všechny jednotky rozprášeny, velitel
který Uterovo řádění přežil, pohlédl na zem kde leželi dva jeho kolegové
v kalužích krve, které měl na svědomí Uter a jeden domobránce, a
sesmahnuté tělo třetího mága. Krutá daň za trochu zábavy, pomyslel si.
No což, za tohle nám zaplatí. "Připravte se na Stratus." "Nevím jestli
to zvládneme," namítl Hertren. "Máme na to jako tři možná málo energie,
pane," rychle dodal. "Připravte se, opakoval beze změny velitel." Nad
městem se začal zrychlovat vítr a stahovat mraky. Černé mraky, které v
této oblasti nikdo nikdy neviděl a mezi nimi probleskovaly blesky. Bouře
udeřila a zničila vše co se pod ní nacházelo. Celé město bylo zničeno se
všemi obyvateli. Na jeho památku zde zbyla pouze těla a zbytky domů,
které milosrdně skryl písek ve spolupráci s větrem.
Toto byly zápisky Knihy osudu,
jenž byla nalezena v troskách staré mágské věže, ve které podle pověstí
sídlil starý zlý mág. Vybral jsem právě tyto výpisky, aby se z nich
mohli poučit všichni mágové tohoto světa, jelikož mně svojí poutavostí a
důležitostí připadají unikátní, přičemž zde naleznete mnohá moudra
potřebná pro váš život v UO.
By Recaiver (bývalý člen dvora)
