Prameny:         

Historie naší země; Část prvá – počátek války, kronikář Yagel K’rygen, vydání druhé
Historie naší země; Část druhá – příchod Temného pána, kronikář Yagel K’rygen, vydání druhé
Historie naší země; Část třetí – naděje, kronikář Yagel K’rygen, vydání druhé
Věštba, autor neznámý



Část prvá – počátek války

V daleké zemi, ze které touto dobou existují již jen trosky a ohněm zčernalá zem, vládl rod, velmi vznešeného původu. Tento rod byl zastáncem řádu, tak jako u nás je jeho zastáncem Lord British. Podobně jako v naší zemi, existovala i druhá strana sloužící silám chaosu. Tyto dvě strany spolu vedly kruté krvavé boje o vládu nad celou zemí. A v tomto světě.., znesvářeném bojem, vzkvetla láska. Láska, která neměla mít budoucnost. Láska mezi synem pána řádu a převelice krásnou dcerou pána chaosu. Dlouho, předlouho se oba milenci spolu tajně stýkali za zády svých otců, však jednoho dne muselo vše vyjít na světlo boží. Pán chaosu je jednoho dne přistihl a ve vzteku proklál srdce mladého muže svým mečem. Jeho dcera se slzami a zoufalstvím v očích utekla z hradu. Dlouho utíkala, byvše pronásledována strážemi svého otce. Žila pak ukryta před zraky všech, kdesi v chatrči, nosíc pod srdcem nový život. Byla by raději zemřela, než aby dítě přišlo do rukou jejího otce. Po narození dítěte se velice dlouho odhodlávala, než vydala se na hrad pána řádu, s nadějí poskytnutého azylu a pomoci. Pán řádu dívku přijal a vyslechl její prosby. Nechal ji žít na svém hradě. Ovšem jak to tak bývá, o této skutečnosti doslechl se pán chaosu. Sebral všechny své muže, obrovskou to armádu, a vydal se na pochod směrem k sídlu pána řádu. To nemohlo zůstat nepovšimnuto a tak dvě obrovské armády, utkaly se v bitvě jakou historie nepamatuje. Mnoho dobrých mužů padlo na obou stranách. Štěstí v bitvě se přelévalo tu na jednu, tu na druhou stranu, ale po několik dnech bojů nebylo vítěze. Však převahu začala, pomalu ale jistě, získávat armáda pána řádu. Když toto začal si pán chaosu uvědomovati, nechal povolat všechny své mágy a čaroděje, nechť ho zpraví o všech možnostech, jak zvrátit prohranou bitvu na svou stranu. Mágové jen kroutili hlavami a krčili ramena. Však byl přítomen i jeden nekromancer studující temnou magii: „Není žádná možnost, leda…..“  „Leda, co?“ Vykřikl pán chaosu. „Leda povolat nesmírnou sílu a moc a já bych o možnosti jak věděl“, odvětil nekromancer tichým hlasem nevzrušeně. „Pojď se mnou“, přikázal pán chaosu a odešel spolu s nekromancerem do svých komnat. Když po mnoha hodinách konečně oba vyšli, byl pán chaosu nesmírně unaven ale v jeho očích se zračilo odhodlání. Oproti tomu oči nekromancera zračily triumf a na jeho tváři byl patrný mírný samolibý úšklebek. Lidé pána chaosu mezi sebou poté začali diskutovat a dohadovat se: „Co se stalo?“ „O čem pán s nekromancerem debatovali ty dlouhé hodiny?“ To vše jim mělo být odhaleno následujícího dne…..



Část druhá – příchod Temného pána

Den následující se nesmazatelně zapsal do historie. Toho dne k nám přišla zkáza. Toho dne ještě nikdo nečekal jaké to bude mít následky pro celý svět. Ano, ten den byl na pomoc pánu chaosu přivolán do tohoto světa Temný pán. A to byla obrovská chyba! Nekromancer provedl svůj obřad, a tím otevřel skulinku mezi světy. Skulinku kterou dovolil nahlédnou Temnému panovi do našeho světa a požádal jej o pomoc při boji. Temný pán žádosti vyhověl, a poslala na svět několik svých služebníků. Věci, které se pak začali dít snad raději ani nebudu zde příliš popisovat. Snad tedy jen ta nejdůležitější fakta. První vlna útoku byla vedena na armádu pána řádu. Tak pod náporem nemrtvých byla zmasakrována do posledního muže. Druhá vlna byla vedena na hradby hradu, kteréžto se začaly hroutit a rozpadat. Zkáza byla téměř dokonalá. Z hradu se podařilo utéct právě dceři pána chaosu, nesouc s sebou malý uzlíček, utíkala co jí nohy stačily. Krátce nato byl hrad srovnán se zemi. Poté celou zemí rozlétly se stíny. Sluhové temných sil čerpaly svou energii z nerovnováhy na, která nastala zničením lidí sloužících řádu. Temný pán mohl udeřit celou svou silou, a to také učinil. Dalším jeho krokem byla likvidace armády chaosu. Slunce zmizelo z nebes a většina živých tvorů, s alespoň trochou zdravého rozumu, skryla se pod zem. Na zemi panovalo naprosté peklo a šílenství. Každý nalezený živý tvor byl okamžitě usmrcen. Na povrchu zbyla jen zčernalá zem, ohořele kmeny stromů a ruiny z kdysi krásných budov. A ticho. Ticho, které může být jen v zemi zmaru a zkázy. Ticho ze kterého běhá mráz po zádech. A přece tu zůstalo něco…..



Část třetí - naděje

Dcera pána chaosu, se svým synem byla při útoku temných sil a zřícení hradu strachy bez sebe. Prodírala se křovinami, nedbaje na trny, které jí rozdíraly kůži. Na mnoha místech krvácela a zůstávala po ní temně rudá stopa, po které zakrátko vydali se pronásledovatelé z řad služebníků temnoty. Běžela co jí síly stačily. Běžela o život svůj a o život svého syna. Polomrtvá strachy a naprostým vyčerpáním se dostala až do krajů, kam dlouhé časy lidská noha nevkročila. Obrovský dungeon, o kterém se tradovalo, že se v něm kromě spousty nástrah, nachází i doupě draka. Věděla to, ale jinou šanci již neměla. Jako zázrakem dostala se do samého nitra tohoto komplexu jeskyň aniž by cokoliv její život ohrozilo. Spočinula na klidném místě, kde bylo slyšet jen vodu, kapající kdesi v dáli ze stropu. Jinak nic, tma byla vše pohlcující a místností se nesl jen zvuk dívčina přerývaného dechu. Pohyb. Přímo uprostřed místnosti se objevilo záští planoucí světlo. Dračí oči pohlédli přímo na dívku jaly se jí studovat. Stála tam bez jediného pohybu s rukama přitisknutýma na drahocenném uzlíčku, který s sebou nesla. Dítě tichounce plakalo, vnímajíc dusivou atmosféru dnešního dne a matčin strach. Dračí chřípí se zachvělo a pak se jeho oči rozšířili údivem a pochopením. Jeho mysl naplnilo poznání a jeho srdce zaplavil strach. Strach, ale zároveň i naděje, že starodávná věštba skutečně dojde naplnění. Úder dračí tlapy, který následoval, zbavil dívku života. Muselo to tak být, jelikož drak nemohl dopustit, aby její syn byl příliš ovlivněn chaosem, který koloval v žilách nyní již mrtvé dívky. Musel být vychován bez ovlivňování a sám se pak rozhodnout, na kterou stranu se přidá. Drak doufal, že až nadejde čas, rozhodne se správně…    



Věštba

V době, kdy země bude úpět a umírat, zrodí se on, jenž sehraje nemalou roli při záchraně světa dalšího. V době, kdy nejprve chaos a posléze nicota rozlétne se zemí, bude zrozen ten, jenž ze spojení chaosu a řádu vzešel. Jeho matka zemře nedlouho poté co on se narodí, a hocha vychová bělostný drak, v bezpečí před temnými silami. Vyroste z něj bojovník, předurčený  vládnout nové zemi, do které přijde ještě bez vyznání, aby později se rozhodl na kterou stranu se přidá. V jednu chvíli oklamán lstí, pomůže i temnotám, které se ho pokusí zničit, jakmile objeví ho na novém světě. Pokud tuto lest nakonec neprohlédne, bude zcela jistě navždy ztracen. Pokud ano, je naděje že spasí onu novou zemi před strašlivým osudem, pokud ovšem přidá se na správnou stranu. A pozor, temnota ví!

Jelikož známe legendu, je jasné co je míněno prvními větami věštby. Souhlasí i další část věštby, jelikož Elric do naši země skutečně přišel bez vyznání a teprve v době nedávné přidal se na stranu řádu. Otázkou ovšem zůstává, zda jeho volba byl skutečně správná a máme-li tedy naději na záchranu naší země. Dále se domnívám, že onou událostí, kdy Elric pomůže temnotám je myšlena záludná akce Temného pána v Magincii,  kdy Elric ochraňoval 11.-13. služebníka příliš nevěda čemu napomáhá. (Pro zájemce je tato část historie uchována a naleznete ji v knihovně pod názvem Události v Magincii a vše co následovalo.) Naštěstí nakonec uvědomil si svou chybu, obrátil se proti nim a pomohl je zničit. Myslím si, že kdyby tomu tak nebylo, naplnila by se ta část věštby, která mluví o tom, že by byl navždy ztracen. Díky bohu, že se tak nestalo! Poslední věta věštby však nevím co znamená. Může se jednat jen o upozornění, že temnota ví a pozná Lorda Elrica, ačkoliv se s ním nikdy předtím nesetkala. To už nám bylo jednoznačně dokázáno. Či je snad touto větou myšleno něco jiného, daleko závažnějšího? Kdo ví. Je však jisté, že ať už temnota ví cokoliv, naší pozici na to rozhodně neulehčí, ba právě naopak.

Ineluki, 
knihovník a kronikář Lorda Elrica