Jasa

    Rodiště ani moji nebozí rodiče mi nejsou známy. Snad jsem odložené dítě šlechtičny, kterou po bujarých nocích čekalo nemilé překvapení, možná jsem dlouho očekávaný dar nebes pro uhlířovu rodinu žijící hluboko lesích. Nevím. Mohli mne jako nevinné batole ukrást potulní kejklíři, nebo bylo mé rodiště napadeno přisluhovači zla a vypleněno. Je mnoho rozvalin v zemi britannské a ještě více hřbitovů, kde nebohá těla těch, kteří by mi poradili, mohou spočívat.

    Jen mlhavě si vzpomínám na své dětství, kdy jsem sám bloudíval po lesích a pláních a hrál si s jeleny na honěnou (abych se z nich pak pokusil na ohníčku udělat lahodnou pečínku), s medvědy a vlky na schovávanou (jejich kůže mi posloužila k neumělým pokusům o výrobu oblečení) a při poslechu lahodných písní ptactva se cvičil v lukostřelbě. Také jsem potkával zlá stvoření a věděl, že s nimi se nikdy nespřátelím. Při těchto nevinných dětských hrátkách jsem tak pochytil něco málo ze znalostí lesa a zvěře, od potulných lovců, brtníků a ostatních obyvatel pralesa pak i některé dovednosti a řemesla, jako výrobu luků a třeba stopování mých přátel v dětských hrách. Pochopil jsem také, že jako řemeslník se asi neuživím, vždyť jsem byl rád, když jsem si vyrobil trochu obstojný luk a šípy a u zhotovování byť jen malé lavičky mi šlo o život. Také těžké brnění mi bránilo v používání mé nejoblíbenější zbraně - luku, a protože mám navíc rád potulky a trochu jsem rozuměl zvířatům, rozhodl jsem se pro dráhu rangera.

    Mé první přesnější vzpomínky jsou z doby, kdy jsem se ocitl v hlavním městě naší země - Britainu. Jako mnoho jiných přede mnou a zajisté i po mě jsem s údivem pozoroval tep tohoto velkoměsta. Těch udatných rytířů v blyštivé zbroji, těch krásných dam s jiskrou v oku, mágů v úžasných róbách i těch jako já, nezkušených, kteří přišli do tohoto pupku světa vyzkoušet své štěstí. Zapojil jsem se do tohoto hemžení a jako mnoho dalších vyrazil ke zdejší známé atrakci - hřbitovu. Pochopitelně, poznal jsem jak chutná smrt. Přesto jsem tam ještě mnohokrát zavítal a trochu procvičil své bojové umění. V jeho okolí jsem potkal i svého prvního vraha v životě a nebyla to dlouhá rozmluva. Nicméně zanedlouho mi bylo na tomto místě těsno a já vyrazil do širého světa. Prošel jsem mnoho a věřím že je jen málo míst na povrchu tohoto světa, které bych nenavštívil. Při svých potulkách jsem potkával nebezpečné tvory i překrásné mustangy a zdokonaloval se v přežití v tomto nyní tak zkoušeném světě. Poznal jsem mnoho dobrých lidí, z nichž některým mám tu čest říkat příteli, i mnoho těch, pro něž je i hřbitov příliš dobré místo.

    Také jsem se nedlouho po svém příchodu do Britainu přidal ke společenství White Dragons of Britannia, protože věřím, že společně se můžeme postavit zlu, ať má jakoukoli podobu. Někteří se v naší guildě jen na chvíli zapojili, s jinými putuji životem tohoto světa stále. Občas podnikáme výpravy do temných podzemí, kam by se samotný ranger sice mohl odvážit, ale jeho životnost by nebyla příliš dlouhá. Občas se potuluji na vlastní pěst a popravdě pochybuji, že by se mnou některý válečník vydržel přemlouvat nějakého zostricha několik hodin, což se mi minimálně zpočátku stávalo často. Prožili jsme společně mnoho dobrého i zlého, nechali se oklamat temnými silami a často proti nim bojovali, vítězili i umírali. Nyní, kdy znovu povstal Temný pán, budu pod prapory Dvora Lorda Elrica opět proti zlu bojovat a bude-li nám osud a bohové jen trochu nakloněni, věřím, že s ostatními hrdiny zvítězíme.